Průvodci rodičovských rozhovorů Mgr. Kateřina Sodomková a Bc. Jan Plachý si navzájem pokládají otázky na téma rodičovských rozhovorů.
Kateřina je rodinná poradkyně a mediátorka, spolupracuje s Janem, který je psychologem. Oba jsou průvodci rodičovských rozhovorů. V tomto rozhovoru se dozvíte, jak takové rozhovory probíhají, jak mohou rodičům v jejich složité situaci pomoci a kdy můžou rodiče na rodičovské rozhovory přijít.
Katko, tak od začátku, mohla bys popsat, jak rodičovské rozhovory v naší poradně probíhají?
K.: Rodiče k nám do poradny přicházejí s tím, že hledají způsob, jak se například domluvit na péči o děti nebo na jejich výchově. Často se stává, že rodiče jsou už nějakou dobu v konfliktu a jsou zoufalí, protože se v aktuální situaci nedokáží orientovat bez emocí a třeba nejsou schopni nahlédnout, že by se mohli domluvit. My jim v poradně zprostředkováváme bezpečný prostor, kde rodič může vést dialog s druhým rodičem a vyjasnit si vše, co je potřeba ke společné domluvě. Každý rodič během rodičovských rozhovorů může říct, co ho trápí, co by potřeboval řešit a jak by potřeboval, aby byla situace řešena. Pak hledáme s oběma rodiči dohodu, kde se jejich potřeby mohou protknout, aby mohli být pro své děti tou nejlepší mámou a tím nejlepším tátou.
Aby se rodiče mohli domluvit, je potřeba několik společných setkání, během nichž rodiče dospějí ke společné dohodě. Každé setkání trvá obvykle dvě hodiny.
Honzo, co myslíš, že je pro rodiče největším přínosem rodičovských rozhovorů?
H.: Myslím, že je to možnost v rámci bezpečného prostředí poodstoupit od vlastních emocí a podívat se na názory druhého rodiče z jiné perspektivy. Často se totiž stává, že pod tíhou aktuální situace nevidíme a neslyšíme to, co potřebuje naše okolí, ať už je to partner/druhý rodič nebo dokonce i dítě samotné. Také je to možnost nového začátku pro všechny členy rodiny, kdy už nefunkční věci nemusí platit a mohou se obnovit vztahy v rodině. Pokud rodiče si k nám rodiče přijdou povídat, tak je to velká šance, že najdou cestu, jak být pro své děti jako rodiče oporou.
Katko, rodičovské rozhovory spolu v poradně vedeme už nějaký čas, je něco, co Tě překvapilo?
K.: Zprvu mě překvapovalo, jak hluboký strach mohou mít rodiče o své děti, že když s nimi nebudou tak často, jak třeba byli zvyklí, že už nebudou těmi dobrými rodiči. Také bývá pro rodiče obtížné znovu nastavit respektující komunikaci mezi sebou. Bez té totiž jsme jako rodiče neúplní a svým dětem ukazujeme komunikační vzorce, které oni sami přebírají do svých životů.
Honzo, mohl bys nastínit, co můžeme nabídnout dětem, jejichž rodiče se během rodičovských rozhovorů snaží najít cestu k dohodě?
H.: Pro děti bývá konflikt mezi rodiči často neprůhledný a stresující, což s sebou přináší mnoho emocí, se kterými si nemusí umět poradit. Proto i jim nabízíme možnost formou rozhovorů a zábavných her vyjádřit to, co právě potřebují a podívat se na to, v čem by jim bylo líp. Občas se vynoří problém, že dítě nechce být s jedním rodičem a tak pracujeme na obnově vztahu dítě – rodič.
Katko, moje poslední otázka na Tebe je, umíš si představit, že by rodiče na rodičovské rozhovory chodili ne v okamžiku, kdy je jejich situace velmi vyhrocená, ale chodili by na rozhovory například v rámci prevence konfliktu?
K.: Honzo, to by bylo hlavně pro děti a celou rodinnou atmosféru to úplně nejlepší! Znáš to, když Tě bolí zub, spěcháš k doktorovi, a když přijdeš včas, tak zubař ošetří zub, udělá opatření, aby zub už nebolel, a zub je zachráněn. To samé se může dít i v rodině, pokud se ke vzniklému konfliktu v rodině postavíme včas a rodiče si zajdou popovídat s nestranným odborníkem (např.: mediátorem, rodinným terapeutem) mohou ušetřit sami sebe i své děti mnohým bolavým situacím.
A neznám nikoho, kdy by chtěl, aby ho bolely zuby, i když se nám nechce, na preventivní prohlídku k zubaři chodíme všichni.
Honzo, máš nějaké doporučení pro naše klienty, kteří na rodičovské rozhovory chodí?
H.: Aby se nebáli v rámci rodičovských rozhovorů přinést také své obavy a strachy. Jsou to totiž právě ony, kdo brání uzavření funkčních dohod. Nedůvěra v bývalého partnera je naprosto přirozená a normální. Když je přijata a pochopena, je podkladem úplně nového rodičovského vztahu, který naplňuje a posouvá nejen dítě ale i rodiče samotné.
Co na závěr popřejeme rodičům, kteří třeba čtou tento náš rozhovor?
K.: Rodičům ať mají dost sil k řešení jejich případnému problému. A dětem ať nemusí poslouchat hádky svých rodičů. Moře smíchu a radosti všem.
H.: Rád bych ocenil odvahu rodičů vyhledat v konfliktní situaci pomoc. Přeji jim hodně sil a vytrvalosti při řešení neshod s partnery současnými i bývalými. Dál jim přeji obrovskou dávku empatie, kterou budou potřebovat pro své děti, aby porozuměli jejich emocím. Dokázali v nich být s nimi a dokázali jim vysvětlit, že konflikt k životu patří a dává nám možnost posunout se k lepším zítřkům.
Poradna Thése