„Ano maminko, ano tatínku“.
Rodiče nás zpravidla učí tomu, abychom se zdravě prosazovali, vnímali sebe a svoje potřeby tak, jak přicházejí. To pak ovlivňuje, v jakých barvách vnímáme svět. Jak to vypadá, když se dostanou rodiče do konfliktu, dítě přestane být samo sebou a zrcadlí potřeby jednoho nebo obou rodičů? A hlavně, jak z toho ven? Ukážeme si to na smyšleném příkladu šestiletého Tadeáše.
Tadeášovi je šest let. Donedávna zdravě prospíval, měl dobré známky, spoustu kamarádů a volný čas trávil tak, jak zrovna potřeboval. Nedělalo mu potíže se smát, ani plakat. Stalo se však, že si rodiče přestali rozumět, přišly hádky a následný rozvod.
Tadeáš se změnil 😞
1️⃣ Nedělá to, co dříve. Své koníčky uzpůsobuje podle toho, u kterého z rodičů zrovna je.
2️⃣ Neprojevuje negativní emoce ani nesouhlas, protože se bojí, že bude jedním z rodičů zavrhnut.
3️⃣ Je pro něj důležité to, co chce mamka nebo taťka, snaží se jim situaci usnadnit, na sebe zapomíná. Po nocích pláče.
4️⃣ Není sám sebou, je odrazem potřeb jednoho nebo obou rodičů.
5️⃣ Stěžuje si na bolesti zad, břicha a hlavy. Tyto projevy nemají žádnou tělesnou příčinu.
Je Vám příběh povědomý, hledáte pro dítě pomoc a nevíte, co dělat? Připravili jsme pro Vás několik tipů.
✅ Začněte u sebe: Uvědomte si vlastní nastavení, emocionální rozpoložení, cíle a hranice. Položte si otázku: „Jsem vyděšený / vyděšená tak, že můžu brát svému dítěti svobodu, aniž bych to zamýšlel(a)? Ať je Vaše odpověď jakákoliv, nezlobte se na sebe, všichni děláme chyby, zvlášť když jsme naštvaní nebo vyděšení.
✅ Věnujte pozornost emocím dítěte: Vidíte, že je Vaše dítě smutné nebo naštvané? Pokud o tom chce mluvit, vyslechněte jej a vyhněte se hodnotícím výrokům. Pokud jste s partnerem / partnerkou v konfliktu, jako je to ukázáno v příkladu výše, nepoužívejte ani fráze: „Myslím, že by nám bylo líp kdyby se táta choval tak či onak”. V dítěti by mohl vzniknout rozpor, který by mu ubližoval.
✅ Oddělte svoje štěstí od rozhodnutí dítěte: Pokud vidíte, že se Vám syn nebo dcera nekriticky přizpůsobují nebo dokonce čekají, co uděláte Vy a pak to napodobí, nebojte se skutečnost pojmenovat. Například: „Vidím, že teď děláš hodně věcí podle mě. Jak bys to chtěl(a) ty? V klidu si to promysli. Budu tě mít rád(a) i když se rozhodneš pro čas s tátou nebo kamarády“.
Těmito kroky podpoříte svébytnost dítěte. Naučíte ho, aby dělalo vlastní rozhodnutí a nad věcmi přemýšlelo. Také se zvýší jeho schopnost zvládat frustraci, díky které se v životě neztratí. Potřebujete poradit? Ozvěte se, rádi Vám pomůžeme.